Softball je kolektivní míčová hra, vyvinutá z baseballu jako jeho rychlejší a na prostor méně náročná verze. Hrají dvě devítičlenná družstva. Jedno družstvo je v obraně, druhé v útoku, postupně se vystřídají. Hřiště má tvar pravoúhlé výseče. Hráči bránícího družstva jsou rozestaveni v poli a na metách. Pálkaři družstva v útoku se snaží odpálit míč nadhozený soupeřem tak, aby se postupně stihli dotknout 1., 2., 3. a domácí mety. Po oběhnutí všech met družstvo získá jeden bod. Družstvo v obraně se snaží zabránit bodování soupeře postupným vyřazením (vyautováním) tří hráčů v útoku. Po vyautování tří hráčů se týmy vymění (bránící hráči jdou na pálku a pálkaři do pole). Době, kdy se oba týmy vystřídají v obou rolích, se říká směna. Softballový zápas se hraje na sedm směn.
Pravidla softballu pro rok 2019 – 2021 schválená ČSA ke stažení: Pravidla 2019 -2021
Obrana
Ústřední postavou je nadhazovač, který nadhazuje míč soupeřovým pálkařům. Snaží se přitom soupeři odpal znesnadnit, ať už rychlostí nadhozu, technikou (točené nadhozy) nebo umisťováním. V tom mu pomáhá chytač (catcher [kečr]), který chytá neodpálené nadhozy a vrací je do hry. 
Rozhodčí za chytačem rozlišuje nadhozy na dobré (strike [strajk]), které proletí zónou mezi podpaždím a koleny pálkaře a nad šířkou mety, a špatné (ball [ból]) ostatní. Švihne-li pálkař po jakémkoliv nadhozu (i mimo zónu), nadhoz se počítá jako dobrý (strike). Pálkař se musí pokusit odpálit nejpozději třetí dobrý nadhoz, jinak je ze hry vyřazen (je tzv. strike-out). Naopak, pokud nadhazovač nadhodí čtvrtý nadhoz špatně (ball), může pálkař zdarma přejít na první metu (tzv. dostane metu zdarma) a jde pálit další pálkař.
Autování
Kromě vyřazení nadhazovačem (3 striky – strike out) existují další způsoby, jak znemožnit soupeři získat bod. Pálkař je aut, jestliže hráč v poli chytá odpálený míč rovnou ze vzduchu, aniž se dotkl země; obránci po odpalu přihrají míč na první metu dříve, než na ni doběhne běžící pálkař; 
obránce se dotkne míčem pálkaře nebo běžce kdekoliv mezi metami (na metách je chráněn); obránce zahraje míč na metu, kterou běžec vynechal nebo minul; pálkařem odpálený míč trefí pálkaře, když je mimo pálkařský box; pálkařem odpálený míč trefí běžce mezi metami, aniž by se ho předtím jakýkoliv polař dotkl; při stavu dva strajky a libovolný počet bolů (1 až 3) se pálkař pokusí míč pomocí pálky sklepnout do pole (tzv. ulejvka), ale míč skončí mimo výseč (tzv. foulball).
Útok
Pálkař se snaží odpálit nebo „ulejt“ míč tak, aby doběhl minimálně na první metu, nebo aby posunul své spoluhráče na metách blíže bodu. 
Na kterékoliv metě se může zastavit (je chráněn proti autování) a čekat na odpal nebo „ulejvku“ svého spoluhráče. Na každé metě může být pouze jeden hráč. Nejúspěšnější odpal pálkaře je tzv. homerun, což je odpal přes celé hřiště až za plot a znamená automaticky bod pro pálkaře popřípadě i pro další běžce po metách.
Historie softballu v českých zemích
Podle historických pramenů se různé pálkovací hry hrály v Čechách již v roce 1610. Avšak základ československého softballu položili 1. až 30. května 1919 v Plzni profesor Machotka, Čech z Omahy, který byl vedoucím kursu volejbalu, basketbalu, lukostřelby a playgroundballu, pořádaného pro účely vojenské YMCY a Josef (Joe) First, který vedl kurs navazující pro vojenské i civilní tělovýchovné instruktory. Z uvedených sportů playgroundball (nynější softball) zapouštěl kořeny nejpomaleji. Hrál se však již exhibičně u příležitosti sokolského sletu v roce 1920. V tomto roce se také začíná hrát playgroundball na Slovensku, kde je propagátorem profesor Kopal a na Moravě, kde jej propagují bratři Vrbové spolu s profesorem Blažkem. V roce 1921 se také začíná hrát na vysokých školách, kde od 30. let byl jeho velkým propagátorem profesor Jerik Řepa, který působil v softballovém hnutí až do 70. let. V polovině 30. let pořádá kursy playgroundballu Joe First také pro dělnickou organizaci DTJ. Od roku 1921 až do okupace a krátce po válce se stává kolébkou playgrounballu YMCA. Playgrounball začíná postupně pronikat i do Sokola. Problém pravidel playgroundballu, a posléze i softballu lišícího se hlavně velikostí míče, který měl celou řadu převážně ústních výkladů, vyřešil v roce 1947 Jaroslav First, syn Joe Firsta, přeložením oficiálních pravidel. V 50. letech se softball díky profesoru Stiebitzovi dostává na Institut tělesné výchovy a sportu a také vychází první ucelený učební text nazvaný „Pálkovací hry“. Na přelomu 50. a 60. let se hraje softball převážně v Praze, začíná Brno, Přerov, Hradec Králové. Začínají se hrát první neorganizované turnaje.